Turistická a sportovní střediska Krkonoš

Krkonoše patří mezi nejnavštěvovanější pohoří České republiky. Svým návštěvníkům mají Krkonoše co nabídnout po celý rok – v létě se těší přízni pěších turistů a milovníků přírodních krás, v zimě se díky výborným sněhovým podmínkám proměňují v naši největší a nejvyhledávanější oblast pro sjezdové lyžování a lyžařskou turistiku.

Harrachov

Významné sportovně rekreační centrum a letovisko západních Krkonoš. Leží v údolí říčky Mumlavy při hranici s Polskem. Je známo především díky skokanskému areálu na svazích Čertovy hory (1 022 m n. m.), jenž je pravidelným dějištěm závodů Světového poháru a dvakrát se zde konalo MS v letech na lyžích.

Ves, založená v polovině 17. století, se původně nazývala Dörfl. Na začátku 18. století byla po svých vlastnících přejmenována na Harrachov. Proslula výrobou broušeného, rytého a malovaného skla. Unikátní výrobky zdejších skláren jsou dodnes k vidění v Muzeu skla (viz krkonošská muzea).

Horní Mísečky

Vysoko položená horská osada v Krkonoších leží na svazích Medvědína v centrální část pohoří. Uvádí se, že první dřevěná bouda tu byla postavena roku 1642. Někdy v té době Horní Mísečky vznikly jako osada horníků a dřevařů. Dnes jsou ideálním místem pro poklidnou rodinnou rekreaci. Horní Mísečky jsou spolu se Špindlerovým Mlýnem součástí lyžařského areálu Medvědín.

Janské Lázně

Leží na úpatí Černé hory v nadm. výšce 519 m. Léčí se zde choroby pohybového ústrojí. Dnes jsou Janské Lázně především moderním sportovně- rekreačním centrem a výchozím místem turistických tras a výletů.

Léčivé účinky zdejších termálních, minerálních i radioaktivních pramenů, kterých tu vyvěrá okolo třiceti, byly známy podle pověsti již od počátku 11. století. Roku 1677 zde nechal Jan Adolf Schwarzenberg vystavět lázeňské budovy. V centru města stojí novorenesanční lázeňská kolonáda obohacená o prvky secese, vystavěná roku 1893. Janské Lázně spojuje kabinová lanovka s vrcholem Černé hory.

Pec pod Sněžkou

Nejvýznamnější centrum turistiky a zimních i letních sportů ve východní části Krkonoš. Leží v údolí řeky Úpy, téměř kolem dokola obklopena horami, z nichž nejvyšší jsou Sněžka (1 602 m n. m.) a Studniční hora (1 554 m n. m.). Vrchol Sněžky je s městečkem spojen sedačkovou lanovkou s mezistanicí na Růžové hoře (1 300 m n. m.).
V září roku 2012 lanovka ukončila provoz v souvislosti s plánovanou rekonstrukcí. Ta bude dokončena v březnu 2014.

Z roku 1511 pochází první zmínka o těžbě rud v hornické osadě Obří důl, jež byla zřejmě první osídlenou částí městečka. Samotná Pec pod Sněžkou vznikla koncem 16. století, písemně je poprvé uváděna roku 1790.

Pec pod Sněžkou nabízí nepřeberné množství turistických a vycházkových tras s informačními panely. Pro poznávání nejbližšího okolí doporučujeme trasy Okolo Pece, Zelený potok a Vlčí jámu Pro rodinný výlet trasu Obřím dolem podél řeky Úpy Na Hnědém vrchu najdete 30 m vysokou rozhlednu, nejvyšší stavbu tohoto typu oblasti Krkonoš, vstup zdarma.

Rokytnice nad Jizerou

Významné letní i zimní letovisko západních Krkonoš leží v údolí Huťského potoka, levostranného přítoku řeky Jizery. Založeno bylo pravděpodobně roku 1574 jako osada sklářů. Probíhala zde poměrně úspěšně těžba mědi, stříbra a olova, která ale od 17. století postupně upadala. V 18. století dochází k zakládání prvních textilních podniků.

Špindlerův Mlýn

Celoročně vyhledávané sportovně-rekreační středisko. V létě je výchozím bodem pro horskou turistiku a cykloturistiku. V zimě se díky ideálním klimatickým podmínkám a konfiguraci terénu proměňuje v nejvýznamnější středisko zimních sportů v České republice. Zdejší skiareál nabízí celkem 25 km sjezdovek, 4 lanové dráhy a 11 vleků.

Obec na soutoku Labe a Dolského potoka se původně nazývala Svatý Petr a je poprvé zmiňována v 16. století, kdy se zde začalo dolovat stříbro. V letech 1802 až 1807 byl vystavěn kostel sv. Petra a Pavla.

Název Špindlerův Mlýn vznikl vlastně omylem. V původním Svatém Petru stával mlýn, který vlastnila rodina Spindlerových. Když na začátku 19. století zaslali místní občané císaři žádost o povolení stavby kostela, připojili k podpisům rovněž nevinnou informaci „sepsáno ve Špindlerově mlýně“. Úřady povolení vydaly, ale adresovaly jej mylně domnělé obci Špindlerův Mlýn. A protože zdejší občané nechtěli „dráždit“ c. a k. státní úředníky upozorňováním na jejich omyl (a tím riskovat i zamítnutí žádosti), raději svou obec přejmenovali.